7 důvodů, proč whistleblowing není práskačství

Zavedení whistleblowingu je ve firmách vnímáno čím dál víc pozitivněji. Ukazuje se, že vede k větší důvěře, lepší atmosféře na pracovišti a zdravé firemní kultuře. Kromě toho může zabránit nemalým finančním škodám, problémům se zákonem nebo poškození reputace. Jak je na tom samotný whistleblower? Zatímco dříve by byl označen za práskače, ve skutečnosti je tomu právě naopak – a důkazem je minimálně 7 dobrých důvodů:

1. Čísla ukazují, že whistleblowing funguje

Whistleblowingová platforma odhalí 3x více podvodů než mnohem nákladnější audity. Dokonce patří mezi nejúspěšnější způsoby odhalení podvodných jednání. Podle studie Asociace certifikovaných vyšetřovatelů podvodů (ACFE) z roku 2020 odhalí 43 % podvodných jednání právě anonymní oznamovací systém. Navíc celá polovina těchto oznámení pochází přímo od zaměstnanců. Pro srovnání, interní audit se na odhalení podvodů podílí pouze z 15 %*. Kromě toho je průměrně 10x dražší.

Podle průzkumu společnosti NAVEX GLOBAL firmy se zavedeným a funkčním interním systémem pro oznamování neetického chování:

• řeší méně soudních sporů
• mají nižší náklady na vypořádání s nespokojenými zaměstnanci,
• nebo o nich bývá téměř o polovinu méně negativních zmínek v médiích.

2. Cílem whistleblowingu je vyšší dobro

Zatímco záměrem tzv. práskačství je především někomu uškodit, cílem whistleblowingu je naopak sjednat nápravu situace, která je neetická. Upozorněním na nelegitimní nebo nelegální praktiky má whistleblowing pomoct organizaci nebo společnosti jako celku (nezřídka se oznámení týkají například jednání ohrožujícího životní prostředí). Whistleblower tedy jedná v dobré víře a nejde mu vlastní prospěch.

3. Whistleblower může zachránit život

Oznámení whistleblowerů upozorňují také na nekalé jednání, které může ohrožovat zdraví a bezpečnost zaměstnanců nebo jiných osob. Včasná komunikace prostřednictvím interního oznamovacího systému může také zachránit kolegu před psychickými problémy nebo pomoci oběti zneužití, která by jinak neměla odvahu nic nahlásit.

4. Whistleblower odhaluje pravdu

Whistleblowing je ze své podstaty založen na faktech a důkazech. Protože jde především o odhalení pravdy, není zde prostor pro fabulaci a výmysly. Tzv. práskačství oproti tomu velmi často pracuje s nadsázkou a může se uchylovat až k polopravdám nebo úplným lžím. Pokud by si oznamovatel cíleně něco vymyslel, není to whistleblower, nemá nárok na žádnou ochranu oznamovatele. 

Podle navrhované legislativy mu za takové smyšlené oznámení navíc hrozí finanční postih. (Samotná evropská směrnice o whistleblowingu doporučuje pro takové případy stanovit sankce i náhradu vzniklé újmy.) Více než polovina společností ale nikdy žádné falešné oznámení přes interní oznamovací kanál neobdržela.

5. Řešit věci chce odvahu

V drtivé většině se whistlebloweři musí postavit vnitřnímu strachu z odmítnutí, který je v nás hluboce zakořeněn. Ačkoli je oznamovatel chráněn před odvetnými opatřeními směrnicí EU o whistleblowingu i připravovaným českým zákonem o ochraně oznamovatelů, přirozeně musí bojovat také s obavami ze ztráty zaměstnání nebo jiných problémů, které by mu oznámení v případě vystoupení z anonymity mohlo způsobit. Vystoupit z mlčící většiny zkrátka není snadné. Je potřeba vyslat signál, že oznámit neetické jednání je v pořádku. 

6. Doba jde kupředu

V dnešní době si můžeme dovolit odstraňovat nefunkční modely, které patří do minulého režimu. Mezi ně patří i udavačská stigmatizace oznamovatele nekalého jednání. Whistleblower bývá pejorativně označován jako donašeč, udavač, informátor, žalobníček apod. V českém prostředí jde o historicky zakořeněný problém, který si neseme jako nechtěné dědictví po minulých režimech. 

Aktuálním trendem je naštěstí snaha změnit postoj společnosti k oznamovatelům a rozbourat přetrvávající udavačské stigma. Ke správnému vnímání whistleblowingu můžete pomoct i vy tím, jakým způsobem zavedení vnitřního oznamovacího systému ve vaší firmě prezentujete.

7. Whistleblowerem se může stát kdokoli 

Být whistleblowerem si člověk záměrně nevybírá. Jen těžko se jednoho dne rozhodnete stát se whistleblowerem a začnete pátrat po informacích. Mnohem pravděpodobnější je, že se úplnou náhodou ocitnete v situaci, ke které se musíte postavit a nějak ji řešit. 

Je v pořádku chtít pro sebe a své kolegy příjemné pracovní prostředí a je v pořádku chtít pracovat ve firmě, která dodržuje etický kodex. Základní požadavky na chování a jednání všech zaměstnanců by měly být sepsány v etickém kodexu, který představuje morální závazek společnosti. 
 

Zdroje:

• *ACFE. Report to the Nations: 2020 Global Study on Occupational Fraud and Abuse.
• Jakešová, Dana. Whistleblowing. Udavačství či budování bezpečného pracovního prostředí. iDNES.cz. 10. 12. 2021. 
• Whistleblowing není donášení. Řeší problémy a firmě dokáže i značně ušetřit. EY. 7. 5. 2021.
• Radka Pavlišová: Whistlebloweři nejsou práskači ani hrdinové. Euractiv. 4. 10. 2012

Jak vznikl projekt Nenech to být?

NNTB vzniklo v roce 2017 jako studentský projekt. Už v 17 letech vytvořili spolužáci Jan Sláma, David Špunar a Pavel Ihm platformu, pomocí které mohou děti snadno a bezpečně upozornit na šikanu na školách. Do 4 let začalo NNTB používat 1 800 škol.

V roce 2020 se začaly ozývat další organizace s tím, že by platformu uvítaly jako nástroj pro budování bezpečné firemní kultury a whistleblowing. V současnosti NNTB využívá více než 2 200 organizací po celém světě. Mezi významné klienty patří například Sportisimo, Pilulka.cz, LOMAX, Zásilkovna, DPD, Zentiva a město Brno.