Co je a co není whistleblowing?

Od prosince 2023 nastane firmám nad 50 zaměstnanců nová povinnost spočívající v zavedení vnitřního oznamovacího systému a prošetřování přijatých oznámení. Pojem whistleblowing a nový český zákon o ochraně oznamovatelů se však nevztahuje na všechna oznámení, která organizace potenciálně obdrží. A nemusí být vždy jednoduché určit, jaké oznámení pod ochranu oznamovatelů spadá a které ne. Podíváme se proto na některé základní principy whistleblowingu a na konkrétních příkladech rozebereme, co všechno do whistleblowingu patří.

Kdo může podat oznámení?

Základním principem whistleblowingu je, že osoba s blízkým vztahem k organizaci odhalí a upozorní na protiprávní jednání, ke kterému v organizaci došlo, nebo kde okolnosti nasvědčují, že k němu může dojít. Osoba, která oznámení podává, se označuje termínem whistleblower. Nemusí jít přitom vždy přímo o zaměstnance, ale může to být i obchodní partner, externí spolupracovník, stážista, bývalý zaměstnanec, uchazeč o zaměstnání apod.

Aby oznámení spadalo pod český zákon o whistleblowingu a oznamovatel byl chráněn proti odvetným opatřením, musí oznamovatel uvést své jméno nebo jiné údaje, ze kterých je možné odvodit jeho totožnost. Zákon organizacím neudává povinnost přijímat anonymní podněty. Nicméně přijímání anonymních oznámení je pro firmy mnohem výhodnější, než kdyby se oznamovatel se svým podnětem obrátil rovnou na ministerstvo spravedlnosti nebo média a celou záležitost zveřejnil.

Co je whistleblowing?

Whistleblowing může být chápán jako jedna z forem ochrany veřejného zájmu. Stal se významným nástrojem odhalení korupce, nezákonných aktivit nebo jiných neetických praktik. Whistleblowing je v podstatě oznámení obsahující informace o možném protiprávním jednání, ke kterému dochází v rámci organizace, ke které má oznamovatel blízký vztah. Oznámení může být podáno interně, vnitřním whistleblowing kanálem v rámci organizace, nebo externě, tedy mimo organizaci, například novinářům nebo státním orgánům.

Právní a etické zásady whistleblowingu jsou obvykle stanoveny na základě místních a národních zákonů. V českém prostředí je whistleblowing upraven novým českým zákonem o ochraně oznamovatelů, který vychází z evropské směrnice o whistleblowingu. Český zákon stanovuje whistleblowing jako oznámení protiprávního jednání, které má znaky trestného činu či přestupku, nebo spadá do jedné z určených oblastí. Za whistleblowing proto můžeme označit činy jako jsou finanční podvody a korupce, porušení předpisů v oblasti BOZP, poškození majetku, ohrožení životního prostředí a zdraví osob, sexuální obtěžování, šikana, diskriminace aj.

Příklady jednání, které může být považováno za whistleblowing:

• Podání oznámení o úplatkářství, nepravdivém účetnictví, korupci nebo jiných finančních podvodech v organizaci.
• Nahlášení nebezpečných pracovních podmínek nebo nedostatečného školení, které mohou ohrozit zdraví nebo bezpečnost zaměstnanců.
• Upozornění na porušování zákonů týkajících se ochrany životního prostředí nebo jiných veřejných zájmů, která organizace porušuje.
• Předání informací o porušení ochrany osobních údajů nebo o neoprávněném přístupu k citlivým údajům.
• Oznámení o možném plagiátorství nebo falšování vědeckých nebo výzkumných prací.

Co není whistleblowing?

Každé oznámení není whistleblowingem a každý oznamovatel také nespadá pod zákonnou ochranu proti odvetným opatřením. O whistleblowing se nejedná, pokud osoba zveřejní informace, které jsou obecně známé, nebo které nemají znaky trestného činu nebo přestupku. Ochrana oznamovatele tedy není určena pro stížnosti zaměstnanců nebo řešení běžných sporů mezi zaměstnanci. Například stížnosti na nespravedlivé zacházení a pracovní ohodnocení, nespokojenost s náplní práce a pracovními úkoly nebo výtky na chování kolegů či nadřízeného.

Dalším faktorem, který je třeba zvážit, je motivace oznamovatele. Pokud zaměstnanec zveřejní informace s úmyslem poškodit společnost nebo osobu, může být to považováno za pomluvu nebo křivé obvinění. Pokud oznamovatel uvede záměrně nepravdivé informace, nespadá pod ochranu oznamovatelů a dopustí se tím přestupku, za který mu může být uložena pokuta do výše 50 tisíc korun.

Příklady jednání, které by se nepovažovaly za whistleblowing:

• Oznámení nefungujícího vztahu s nadřízeným nebo kolegou. Pokud je jen výsledkem špatného pracovního vztahu nebo osobního sporu, není to whistleblowing. (Pokud však takový vztah vede k porušení právních předpisů nebo etických standardů, může to být whistleblowing.)
• Upozornění na neetické jednání organizace, kdy společnost prodává produkt a zákazníky klame ohledně jeho kvality nebo účinnosti. (Pokud by však výrobek byl zdraví škodlivý, šlo by o whistleblowing.)
• Stížnost na neúspěšné návrhy nebo neshody s managementem. Pokud jde o neshody o strategii firmy nebo jiné obvyklé záležitosti v oblasti řízení, není to whistleblowing. (Pokud však existují závažné problémy, jako jsou například úmyslné podvody, zatajování informací před veřejností nebo nebezpečné podmínky pro zaměstnance, může to být whistleblowing.)
• Nahlášení nezákonného jednání, které však nesouvisí s činností organizace. Například v případě ublížení na zdraví nebo krádeže odehrávající se mimo organizaci nejde o whistleblowing, ale oznamovatel by měl podat běžné trestní oznámení. (Pokud však nezákonné jednání souvisí s činností organizace nebo se odehrává na pracovišti, jde o whistleblowing.)

Máte otázky ohledně whistleblowingu? Domluvte si nezávaznou konzultaci s naším specialistou.