Efekt přihlížejícího a další 3 důvody, proč lidé neoznamují neetické jednání

Více než polovina zaměstnanců, kteří jsou ve firmě svědky neetického či protiprávního jednání, o tom před svými nadřízenými mlčí. Skoro 75 % z nich však zároveň přiznává, že by informaci o podvodném jednání klidně svěřilo někomu zvenčí — médiím, policii nebo advokátovi.

Přesně to se stalo například Škodě Auto, kdy v roce 2019 vyplul na povrch případ drsné šikany na pracovišti. Do médií se dostaly příběhy o tom, jak kmenoví zaměstnanci zavírají své agenturní kolegy do beden s materiálem, lijí jim projímadlo do kávy nebo vazelínou mažou momentové utahovačky, aby se kolegům prosmekávaly při utahování. 

V lepším případě mohou včas neodhalené problémy skončit obrovským mediálním očistcem, v horším případě až u soudu. 

Začátek whistleblowingu v Česku 

Zásadní změnu do tématu whistleblowingu v ČR přináší Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2019/1937 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie. V souvislosti s implementací směrnice do českého právního řádu totiž musí všechny soukromé firmy nad 25 zaměstnanců nejpozději 31. března 2022 zavést vnitřní oznamovací systém pro upozorňování na nevhodné chování či podvody. Pravidla jsou přitom docela přísná — oznamovatel musí mít možnost podat oznámení anonymně, je nutné zajistit jeho bezpečnost a firma musí na podněty reagovat ve stanovených lhůtách.

Taková „legalizace“ whistleblowingu je přitom v českých firmách hodně citlivé téma. Některé firmy jsou přesvědčeny, že díky otevřené kultuře žádný oznamovací systém nepotřebují, v dalších firmách naráží whistleblowing na odpor, strach nebo lhostejnost zaměstnanců.

Co může stát za neochotou lidí oznamovat neetické jednání? 

Efekt přihlížejícího 

Velmi často dochází k tzv. efektu přihlížejícího. V takovém případě pracovník nic neoznámí, protože spoléhá, že to udělá někdo jiný. Efekt přihlížejícího je paradoxní psychologický jev, který ukazuje, že pokud je u nebezpečné nebo vyhrocené situace přítomno více lidí, je méně pravděpodobné, že zasáhnou.

V roce 1969 provedl psycholog Bibb Latané spolu s Judy Rodinovou experiment. Studenti Kolumbijské univerzity byli pozváni do místnosti, kde měli v přítomnosti asistentky vyplnit dotazník. Asistentka po chvíli oznámila, že se hned vrátí a odešla do vedlejší místnosti. Po čtyřech minutách se ozvala nahrávka s fiktivním pádem, kdy asistentka naříká, že si zlomila kotník. Nahrávka zněla tak dlouho, dokud někdo ze zkoumaných osob nepřišel na pomoc nebo dokud neuplynula minuta. Jak to dopadlo? 

• 70 % studentů asistentce přispěchalo na pomoc, pokud byli v místnosti sami
• Pokud byli v místnosti dva studenti, k pomoci se odhodlalo 40 %
• S narůstajícím počtem účastníků (a domluvenými pasivními účastníky experimentu) klesla ochota pomoci k neuvěřitelným 7 %

Výsledky podobných experimentů ukázaly, že na nouzové situace lidé reagují v přítomnosti ostatních pomaleji. Ani jediná osoba se necítí být zodpovědná za vyřešení krizové situace. 

Stigma udavače 

Minulý režim způsobil, že se v České republice a dalších postkomunistických zemích oznamovatel neetického jednání negativně označuje za donašeče, udavače nebo informátora. Jde o historicky zakořeněný problém, který už u tak citlivého tématu whistleblowingu okamžitě vzbuzuje nepěkné předsudky. 

Whistleblowing přitom nemá s udavačstvím nic společného. Podrobné důvody najdete v článku 7 důvodů, proč whistleblowing není práskačství. Je v přirozeném zájmu každého zaměstnance, aby na pracovišti nedocházelo k neetickému nebo dokonce protiprávnímu jednání. Stigma udavače s největší pravděpodobností pozvolna zanikne. Velký vliv na vnímání této problematiky mají politici a samotné firmy, které mohou podpořit správné vnímání whistleblowingu. 

Strach 

Kromě toho, že lidé, kteří oznamují nekalé aktivity na pracovišti bývají označení za donašeče, čelí hrozbě tvrdé odvety ze strany kolegů nebo nadřízených. Lidé se musí postavit vnitřnímu strachu z odmítnutí a potýkají se také s obavami ze ztráty zaměstnání, odmítnutí kolegů nebo jiných problémů. 

Absence bezpečného oznamovacího systému 

Za neochotou zaměstnanců oznamovat ve firmě neetické nebo podvodné jednání stojí mimo jiné absence pohodlného oznamovacího systému, který by umožnil na takové chování jednoduše a bezpečně upozorňovat. Telefonní linky, e-maily či fyzické schránky jsou přežitek, navíc nezaručují 100% bezpečnost a anonymitu, která je v tomto případě klíčová.

Jak do firmy efektivně zavést whistleblowingovou platformu?

Všechny tyto bariéry se dají snížit zavedením firemního oznamovacího nástroje. Základem je proto transparentní komunikace směrem k zaměstnancům. Management musí lidem srozumitelně vysvětlit, proč oznamovací systém do firmy zavádí, co od nich v tomto smyslu očekává, a především, jak ho lidé mají používat. Více se dozvíte v článku Jak do firmy efektivně zavést whistleblowingovou platformu.

Máte otázky ohledně whistleblowingu? Chtěli byste vidět NNTB v akci? Domluvte si nezávaznou konzultaci s naším specialistou. 

Zdroje:

• Wikipedia, Manipulatori.cz

Jak vznikl projekt Nenech to být?

NNTB vzniklo v roce 2017 jako studentský projekt. Už v 17 letech vytvořili spolužáci Jan Sláma, David Špunar a Pavel Ihm platformu, pomocí které mohou děti snadno a bezpečně upozornit na šikanu na školách. Do 4 let začalo NNTB používat 1 800 škol.

V roce 2020 se začaly ozývat další organizace s tím, že by platformu uvítaly jako nástroj pro budování bezpečné firemní kultury a whistleblowing. V současnosti NNTB využívá více než 2 700 organizací po celém světě. Mezi významné klienty patří například Sportisimo, Pilulka.cz, LOMAX, Zásilkovna, DPD, Zentiva a město Brno.