Oznámit neetické jednání kolegy, šikanu spolužáka, nespravedlivé zacházení či trestný čin. Všechny tyto akce můžeme označit slovem whistleblowing, v překladu “pískání na píšťalku”. Jednoduše řečeno jde o upozornění na nekalé či protiprávní jednání, které se dá připodobnit pískání faulu ve sportovním utkání.

Jedná se také o fenomén, který nabývá stále většího významu ve společnosti. Pojďme se společně podívat na to, co pojem “whistleblowing” znamená v praxi, jaké systémy whistleblowingu existují a jak oblast whistleblowingu upravují zákony.

Co to je whistleblowing?

Whistleblowing se týká situace, kdy zaměstnanec či jiná osoba v organizaci odhalí nějaké nepravosti, například korupci, porušení zákona nebo etických norem. Toto chování pak ohlásí, a to buď interně, tedy ve své organizaci, nebo externě, tedy médiím či úřadům.

Historie whistleblowingu sahá až do starověku, kdy se oznamovaly nepravosti v římském senátu či v anglickém parlamentu. Samotný pojem whistleblowing má své kořeny v USA, kde se poprvé začal používat v 70. letech 20. století v souvislosti s odhalováním korupce ve veřejné správě. Od té doby se whistleblowing rozšířil po celém světě a stal se důležitým nástrojem pro odhalování korupce, podvodů, porušování lidských práv, ohrožování životního prostředí a dalších společensky nežádoucích aktivit. Zatímco v USA je whistleblowing již samozřejmostí, v Evropě si svou pozici zatím hledá.

Whistleblowing má zásadní význam pro společnost, protože umožňuje odhalování nepoctivého jednání a přispívá k větší transparentnosti, etice a zodpovědnosti ve firemním prostředí. Díky whistleblowingu mohou být odhaleny a řešeny problémy, které by jinak zůstaly skryty, a organizace tak získávají příležitost vyřešit odhalená rizika včas.

Různé typy whistleblowingu: interní a externí

Whistleblowing se obecně dělí na dva typy. K internímu whistleblowingu dochází, když někdo podává zprávu uvnitř organizace. Zaměstnavatelé často zavádějí vnitřní oznamovací systémy, aby umožnili zaměstnancům a dalším zainteresovaným osobám ozvat se, pokud se setkají s neetickým jednáním.

K externímu whistleblowingu dojde tehdy, když osoba oznamuje protiprávní jednání veřejně, tedy přímo policii, médiím nebo například na sociálních sítích. Oznamovatelé se obvykle uchylují k této možnosti, pokud:

nemají důvěru ve vyšetřovací nebo oznamovací systém zaměstnavatele,
již se pokusili interně upozornit na problém, ale bez výsledku,
neexistuje v organizaci žádný interní oznamovací systém.

Kdo je to whistleblower?

Whistleblower, neboli oznamovatel, je člověk, který nekalé jednání oznamuje. Ačkoli je u nás již od dob socialismu zakořeněná negativní konotace, že se jedná o “práskačství” či udavačství, tento předsudek se postupně vytrácí. O tom, že je tento názor silně zastaralý a stereotypní, svědčí celosvětové průzkumy, které ukazují jasné a konkrétní přínosy po zavedení tohoto systému do firem, škol i organizací.

Whistleblower může být zaměstnanec, bývalý zaměstnanec, člen výborů, dozorčích rad, nebo i osoba mimo organizaci, která má informace o nekalém jednání. Motivace pro whistleblowing může být různá: od ochrany veřejného zájmu, etiky až po osobní svědomí.

Ve veřejné sféře lze whistleblowery chápat jako ochránce veřejného zájmu, kteří riskují svou kariéru či reputaci, aby upozornili na nepravosti a pomohli dosáhnout větší transparentnosti a odpovědnosti ve společnosti.

Jaký je rozdíl mezi stížností a whistleblowingem?

Stížnost se týká osobních zájmů a nemá žádný vliv na širší veřejnost. Na druhé straně, whistleblowing se týká oznámení neetických nebo protiprávních praktik firmy, které poškozují veřejný zájem. Whistleblower informuje o vážnějších a širších nekalých praktikách, o kterých se dozvěděl v zaměstnání nebo v souvislosti s ním.

Jaký má whistleblowing přínos pro zaměstnavatele a zaměstnance?

Zaměstnavatel může díky oznámení rychle odhalit problémy a přijmout taková opatření, která povedou k jejich řešení, ke zlepšení firemní kultury a pověsti organizace, a ke snížení rizika právních a finančních následků spojených s nekalým jednáním.

Pro zaměstnance může whistleblowing dle pravidel zákona o ochraně oznamovatelů znamenat ochranu proti odvetě ze strany kolegů, například ve formě výpovědi nebo ostrakizace, a dává mu možnost upozornit na nepravosti a změnit nefunkční systém.

Jak na whistleblowing reaguje Evropská unie?

V Evropské unii byla v roce 2019 přijata směrnice o ochraně oznamovatelů, která má harmonizovat právní rámec pro whistleblowing v členských zemích. Tato směrnice klade důraz na ochranu whistleblowerů před odvetou ze strany zaměstnavatele a zavádí povinnost, při které musí mít organizace interní oznamovací systém.

Směrnicí o whistleblowingu se musí řídit i Česko

V České republice se blíží schválení nového zákona o ochraně oznamovatelů. Tento zákon má za cíl posílit ochranu whistleblowerů a stanovit povinnosti pro organizace v oblasti whistleblowingu, včetně zavedení povinných postupů a mechanismů pro oznamování nepravostí. Účinnost zákona se předpokládá na červenec 2023.

O tom, proč zatím v Česku zákon neexistuje, a kolik za to budeme muset zaplatit, jsme psali na našem blogu.

Koho se zákon o whistleblowingu týká?

Mezi povinné subjekty, musející zavést nástroje na whistleblowing, spadají především všichni zaměstnavatelé, kteří mají alespoň 50 zaměstnanců. Dále pak banky, pojišťovny, veřejné instituce nebo organizace v oblasti finančního trhu.

Povinnosti zaměstnavatele

Zákon o ochraně oznamovatelů ukládá zaměstnavatelům řadu povinností. Mezi ně patří:

povinnost zřídit interní oznamovací systém a zpřístupnit jej zaměstnancům,
informovat zaměstnance o právech a povinnostech spojených s whistleblowingem,
chránit oznamovatele před represáliemi,
a zajistit důvěrnost oznamování.

Zaměstnavatelé mají také povinnost podané oznámení vyhodnotit, provést případné vyšetřování a přijmout odpovídající opatření na základě výsledků vyšetřování. Pokud je prokázáno porušení zákona nebo jiných nepravostí, zaměstnavatelé jsou povinni přijmout opatření k jejich odstranění a zabránit, aby se opakovaly. Taktéž mají povinnost informovat oznamovatele o výsledku vyšetřování a přijatých opatřeních.

Dále zákon o ochraně oznamovatelů ukládá zaměstnavatelům povinnost vypracovat interní pravidla pro podávání, vyšetřování a řešení oznamování, a tyto pravidla zpřístupnit zaměstnancům. Měla by obsahovat postup, jak podat oznamování, jak bude oznamování vyšetřováno, jaké jsou možné sankce za falešné oznamování a jak je zajištěna důvěrnost oznamování.

Co je to vnitřní oznamovací systém?

Vnitřní oznamovací systém je interní mechanismus, který je implementován firmou k odhalování nesprávného chování na pracovišti. Tento systém umožňuje whistleblowerům podat oznámení o neetických nebo protiprávních jednáních, které mohou ohrozit veřejný zájem. Firma musí v rámci tohoto systému zavést komunikační kanály, jako jsou softwary, schránky, emailové adresy nebo telefonní linky, které umožní zaměstnancům podat oznámení ústně nebo písemně

Jakým způsobem může člověk oznámit nekalé jednání?

Existují různé způsoby, jak mohou organizace implementovat whistleblowingový systém. Jeden z tradičních přístupů je zřízený e-mail, kdy whistleblower pošle svou zprávu na specifickou adresu whistleblowing@organizace.cz. Tento formát není příliš vhodný, protože nedokáže zajistit bezpečnost přenosu dat ani ochránit identitu oznamovatele. Zaměstnanci k e-mailové adrese nemají důvěru, a tak ji raději nepoužívají, nebo se obrací na externí organizaci.

Stále více organizací proto přechází na online systémy, které umožňují anonymní oznamování prostřednictvím webového formuláře nebo mobilní aplikace. Online systémy mohou nabízet různé výhody, jako je větší anonymita, záznamy o přijatých zprávách a možnost sledování stavu oznamování. Nejpoužívanějším řešením whistleblowingu v Česku je oznamovací platforma Nenech to být, kterou používá přes 2 700 organizací.

Bezpečnost je v otázce whistleblowingu zásadní

Při implementaci whistleblowingového systému je důležité dbát na ochranu soukromí whistleblowerů a na bezpečnost firemních dat. Systém by měl zajistit, že informace poskytnuté whistleblowerem budou chráněny a zpracovávány v souladu se zákony. Přestože anonymita oznamovatele není v návrhu zákona zakotvena, pro firmy je její zachování výhodnější.

Buďte na whistleblowing připraveni s Nenech to být

Oznamovací systém Nenech to být poskytuje nejpoužívanější software pro whistleblowing v Česku. Na celém světě mu důvěřuje více než 2 700 organizací, škol i úřadů.

S Nenech to být můžete nejen vyřešit zákonné požadavky a vyhnout se pokutám, ale také vytvořit ve své firmě prostředí, ve kterém se budou zaměstnanci cítit dobře.

Týká se vás zákon o ochraně oznamovatelů a potřebujete se na něco zeptat? Domluvte si nezávaznou konzultaci s naším specialistou.

Jak vznikl projekt Nenech to být?

NNTB vzniklo v roce 2017 jako studentský projekt. Už v 17 letech vytvořili spolužáci Jan Sláma, David Špunar a Pavel Ihm platformu, pomocí které mohou děti snadno a bezpečně upozornit na šikanu na školách. Do 4 let začalo NNTB používat 1 800 škol.

V roce 2020 se začaly ozývat další organizace s tím, že by platformu uvítaly jako nástroj pro budování bezpečné firemní kultury a whistleblowing. V současnosti NNTB využívá více než 2 700 organizací po celém světě. Mezi významné klienty patří například SPORTISIMO, Kiwi, Pilulka.cz, LOMAX, Zásilkovna, DPD, Zentiva a město Brno.